Skutečné příběhy ze střetu s realitou státního aparátu neboli „doručeno fikcí, potvrzeno praxí„.
Tento blog (občasník) vznikl jako osobní záznam zkušeností s fungováním institucí, které by měly sloužit občanům — a přesto se člověk často ocitá v situacích, které působí absurdně, bezvýchodně… nebo až překvapivě kreativně.
Někdy máte pocit, že sledujete špatně napsaný scénář.
Rozdíl je jen v tom, že v tomhle příběhu hrajete hlavní roli.
Nejen Jára Cimrman musel ohledat slepou uličku lidského poznání a ohlásit světu:
„Tudy ne, přátelé!“
Ve vztahu ke státnímu aparátu jsem se (byť ne zcela dobrovolně ) vydal podobným směrem také.
A protože už jsem se v té uličce ocitl, považuji za fér ji projít až na konec. Možná proto, abych mohl říci totéž: „Tudy ne, přátelé!“. Možná proto, aby se jí ostatní mohli vyhnout alespoň o něco větším obloukem.
Alternativně lze situaci řešit pokyny Jaroslava Haška Jak se máme chovati v úřadech.1
Výsledek však nelze garantovat.
S přibývajícím časem se zde pokusím publikovat příběhy a komentáře ze střetů se soudy, OSPOD a opatrovnickým systémem, exekutory, Českou poštou, (kde „doručeno“ nemusí nutně znamenat doručeno), a dalšími „neomylnými“ mechanismy státní moci.
Zjistíte, že mnohdy nestačí mít pravdu. Musíte mít i razítko.
Skutečně nejde o fikci.
Jen to tak občas vypadá.
Co zde najdete
- konkrétní situace z praxe,
- rozbory rozhodnutí a postupů, které dokáží vyrazit dech,
- upozornění na systémové problémy,
- praktické postřehy a zkušenosti, jak se v podobných situacích neztratit (nebo se jim ideálně vyhnout),
- lehce ironický komentář k věcem, které by ironické být neměly
- a jistě mnoho dalšího… pokud to systém a čas dovolí.
Důležité upozornění
Veškerý obsah je anonymizován.
Cílem není útok na konkrétní osoby, ale poukázání na systém, jeho nastavení a dopady na běžného člověka.
Pokud se v některých situacích poznáte, může to být náhoda.
A nebo taky ne.
Na závěr bych si dovolil jedno vlastní empirické zjištění ….
„Spravedlnost je slepá. Systém mnohdy také.“
Poznámky: